My rodina nejen šímat

Sršeň

Převzato z http://hrusice.pragmatic.cz/hh3_text.html

Sršeň obecná (Vespa crabro) je největší evropská sociálně žijící vosa. Její potravou jsou především mouchy a sladké ovocné šťávy. Dospělý jedinec nespotřebuje všechnu shromážděnou potravu a s tím, co sám nezkonzumuje, se vrací do hnízda a krmí larvy, mladé jedince a královnu.
Královna (oplozená samice, která přezimovala) je zakladatelkou sršní kolonie. Na jaře začne budovat základ hnízda tak, že kusadly nastrouhá kousky dřeva a smísí je s výměšky svých slinných žláz. Z této papírovité hmoty buduje kromě ochranného obalu hnízda také jeho vnitřní buňky, do kterých klade vajíčka, z nichž se líhnou larvy. Protože je hnízdo zavěšeno a stavěno odshora dolů tak, že otvory buněk směřují dolů, jsou larvy přilepeny lepkavou hmotou, aby nevypadly. První dělnice přebírají po vylíhnutí všechny práce, které dosud vykonávala královna (stavba hnízda, péče o larvy apod.) a ta pak již jen klade vajíčka.
V době, kdy jsou venkovní teploty vysoké, přinášejí dělnice do hnízda vodu a zvlhčují tak vnitřní prostory hnízda. Navíc vířením křídel napomáhají lepšímu proudění vzduchu v hnízdě.
V průměrném hnízdě je pět až sedm plástů (ale může jich být až 15) s asi 1500 buňkami. Hnízdo mívá elipsoidní tvar, šířka je kolem 30, délka kolem 60 centimetrů.
Královna po přezimování létá od poloviny dubna do poloviny července, dělnice létají od července do října a pohlavní jedinci (ti, kteří zajistí další populace) létají v září. V této době také dochází ke kopulaci. U oplozené samice se samčí pohlavní buňky ukládají do zvláštní schránky a uvolňují se až na jaře při kladení vajíček.
Koncem října dochází k zániku sršní kolonie, protože sršni nedokáží připravit zásoby, jako včely. Přežívají pouze oplozené samice, které se ukrývají a přezimují, aby na jaře založily nové kolonie.
Vzhledem ke složení potravy a s přihlédnutím k neútočnosti druhu je možné konstatovat, že sršeň má pro člověka pozitivní význam.
Protože se jedná o velký druh, který je spojen s nepravdivými zprávami o velké účinnosti jejich jedu, přetrvává u řady lidí neopodstatněný strach ze sršňů. Pokud však letícího sršně nebudeme dráždit rychlými pohyby a dáme mu možnost v klidu odlétnout, nemusíme mít ze sršňů obavy.

Převzato z http://stoplusjedna.newtonit.cz/stare/200121/so21a38a.asp

Říká se, že sedm sršních žihadel zabije koně a tři stačí na člověka. Co je na tom pravdy?
Naprostý nesmysl, tvrdí znalci. Sršeň obecná (Vespa crabro) je ve skutečnosti mírumilovná, inteligentní a prakticky neškodná. Na rozdíl od včel ji nedráždí pach parfému nebo potu ani dusné ovzduší před bouřkou a neprovádí nálety na zmrzlinu nebo švestkové koláče, které máte v ruce. Podle výsledků výzkumů má včelka Mája a její družky pět až padesátkrát více jedu než jejich velcí příbuzní - sršně - a navíc jsou útočné látky včel až patnáctkrát účinnější. Znamená to, že včelí bodnutí může být výrazně nebezpečnější než sršní. V učebnici toxikologie autorů Marquardta a Schäfera se uvádí, že smrtelnou dávku pro člověka představují ne tři, ale několik tisíc sršních žihadel. Vážné problémy nebo dokonce úmrtí mohou nastat pouze u přecitlivělých osob trpících alergií. Kdo netrpí alergií, nemusí mít z útoku sršní žádný strach.
V sršním hnízdě je pouze několik set dělnic. Při ohrožení vylétá maximálně padesát až osmdesát jedinců a jen každý pátý skutečně bodne. Mnohonásobné bodnutí může samozřejmě způsobit otoky, případně jiné potíže a nebezpečné je také bodnutí do úst nebo do jícnu. Sršně ovšem dokážou jed vystřikovat až na vzdálenost 40 centimetrů a mohou při tom zasáhnout oči útočníka. Zásah sice nemůže zavinit oslepnutí, ale působí jako účinný slzný plyn. Někdy je provázen pocity zimnice a třesavky. Příznaky ale zpravidla odezní během půl hodiny.
Sršně nemají rády prudké otřesy kolem hnízda, manipulace u výletového otvoru a přehrazení příletové dráhy. Podrážděně reagují také na zvuk motorové sekačky, malého traktůrku a podobných mechanismů. Podobně jako vosy mohou bodnout opakovaně. Jejich žihadla neslouží prvotně k obraně, ale k lovu. Dělnice musí pravidelně zásobovat potravou larvy zavěšené v jednotlivých buňkách hlavou dolů. Denně to představuje tisíce kusů much a dalšího škodlivého hmyzu.
Řada lidí se snaží tomuto ohroženému a chráněnému druhu hmyzu aktivně pomáhat. Lékař Elmar Billig z německého Neu-Isenburgu se ve své vedlejší činnosti specializoval na přemísťování sršních a vosích hnízd z obytných domů a jiných nevhodných stanovišť. Jeho firma Hymo-Tec právě provedla tisící přesun sršního hnízda do nového prostoru. Bývá to místo ve vrcholku stromu v okolních lesích. Za celou tu dobu dostal Billig jediné sršní žihadlo.